P&O Ventura - PULSE Band

Tento kontrakt byl úplně jiný než ostatní. Už jen tím, že jsem na tento kontrakt dělala konkurz, protože je potřeba, aby si ověřili, že umíte číst "z listu", a také, že máte všechny předpoklady na to hrát v kapele. Upřímně, celý život zápasím s rytmem a tady tomu nebylo jinak. Navíc tak jako vždy se mi stane něco "extra", i tady tomu nebylo jinak. Konkurz jsem dělala na mé předešlé lodi, která byla zrovna na Maltě. Agentura věděla, že jsem na lodi a snažili se mi vyjít co nejvíce vstříc, protože dát někdy dohromady přístav, funkční internet, potřebnou elektroniku a klavír je někdy víc komplikované, než by se v klasickém světě zdálo. Zaslali mi materiál (5 skladeb), z toho tři s trackem a dvě jen nahrát.

Týden před konkurzem se mi pokazil můj laptop a já si tak myslela, že si vytisknu noty na recepci a vše nahraji na telefon, případně track pustím z tabletu, který jsem měla pro případ nouze. Mail jsem sice na recepci poslala, ale mail by měl přijít do 1 hodiny a tak z mých 2 hodin co jsem měla na nahrání mi zbyla jen 1 h plná stresu. Sice jsem si to zkoušela zahrát z telefonu, ale nahrát to "na živo" je vždy něco úplně jiného a být spokojena s výsledkem, který mě má dostat na loď, kde si přejete být je velmi těžké i za 2h, natož ne tak za 45 min., kdy se snažíte nahrát songy, které jsou malou muzikantskou zkouškou a pak vše poslat s pomalým internetem agentuře (nejlépe nahrát na Youtube, nebo do jejich programu).

Nakonec jsem vše poslala na Whatsapp a byla ráda, že jsem našla cestu, kde se vše načetlo a poslalo.

Uf, první krok za mnou. Další krok byl pohovor na mé další pevnině, což byla Kréta, který se už ale nesl v přátelském duchu a spíš byl plný informací. Hlavní informace byla, že se s kapelou potkáme v Northamptonu na 10 dní, kde nazkoušíme veškerý program (cca 500 skladeb).

Tam jsem i na konci ledna přiletěla, ale před tím jsem měla opět další zkoušku. Už při pohovoru jsem věděla, že je v itineráři USA a že do přístavů USA potřebujete VISA B1/C1, když jsem se na to zeptala, jestli je potřeba je dělat, bylo mi řečeno, že to potřeba není. Kontrakt mi končil v půlce listopadu, takže jsem měla dost času si je vyřídit, ale když nebyly potřeba, nebylo potřeba to řešit. To se ale změnilo v půlce prosince, kdy mi agentura napsala, že je potřebuji a že mě bez nich nepustí na loď. Tak jsem si před Vánocemi rezervovala první volný termín na USA ambasádě v Praze na 10/1 2024.

Na leden jsem měla nejdříve úplně jiné plány, ale vše se nakonec seběhlo tak jak mělo, že jsem tedy jela na ambasádu v Praze. Tam jsem udělala rychlý pohovor, ale pro změnu mi vzali pas na nalepení VISA.  To mělo být na 3 až 4 dny a já tak nemohla v pondělí odletět do Maroka na lekce surfingu. Nemusím vám říkat, jak jsem byla naštvaná. Naštěstí letenky nebyly tak drahé jako na Sri Lanku, kam jsem chtěla původně, a ubytování díky fajn komunikaci se Surf in Maroko, jsem taky nemusela platit, ale chtěla jsem mít základy, než připluji na Kanáry. No co už, snad budu mít opět lekci právě tam. 😊 

Dva dny před odletem do UK jsem si jela pro můj cestovní pas do Prahy, který jsem nafotila mé agentuře. Ta si ale všimla večer před odletem, že mi chybí víza C1. Bylo to šílené, naháněla jsem můj laptop na reklamaci po Alze mezi Prahou a Zlínem a do toho řešila víza a sbalit vše na dalších 5 měsíců. Asi v deset večer, 3h před tím, než jsem měla jet do Vídně na letiště jsem se s agenturou domluvila, že bude bezpečnější opravit víza a teprve pak přiletět do Anglie. Dobře, takže plány se ruší. Ráno jsem vstala s tím, že se musím dovolat na ambasádu, nebo vše vyřešit s ambasádou po mailu. Komunikace s ambasádou probíhá tak, že se dovoláte k jedné ukrajince která vám ale stejně neumí poradit a tak musíte čekat na odpověď přes mailovou adresu. Té jsem se naštěstí dočkala kolem 12 h, kdy uznali chybu a nabídli mi, že můžu na ambasádu přijít kdykoliv mezi PO - PÁ do 12h a opravit to. Tak jsem hned další den jela znovu do Prahy. Na ambasádě se mi omluvili, že to byla jejich chyba a hned mi nalepili víza C1. Kolem poledne jsem vše poslala agentuře, která mi asi v jednu odpoledne napsala, jestli nestihnu do Anglie odletět ještě ten večer – z Vídně. To bylo nereálné, protože jsem slíbila kamarádce odvoz na Moravu v podvečerních hodinách, a tak jsem poprosila o jiný let. Ten byl další den v 6:30 ráno. Dobře, tak jsem jela někdy v půl sedmé večer z Prahy, do toho nabrala ségru v Brně, odvezla kamarádku do Přerova, vyzvedla můj laptop ve Zlíně a asi v jedenáct večer se loučila s mamkou v Kroměříží. U toho zjistila, že můj laptop po druhé reklamaci opět nefunguje a trochu se stihla i navečeřet. Uf, dojeli jsme do Zdounek, zabalit věci a zpět do Brna na vlak do Vídně. Při cestě k nám do vlaku ale vlezl bezdomovec a průvodčí někde v Rakousku nechtěl pokračovat do doby, než se mu jiní zákazníci přispějí na jízdenku, nebo přijedou policajti. Na letišti jsem potřebovala být někdy v pět ráno, a tak nemusím psát, jaký jsem měla zase stres, že nestihnu další let.

Sice všechny mé změny letenek platila agentura, ale byl to můj první kontrakt a já se cítila provinile, kolik za mě utrácí. Nakonec jsem vše stihla a po cestování v jeden den Kroměříž – Praha – Přerov – Zlín – Kroměříž – Vídeň jsem někdy v šest ráno odletěla do UK, kdy jsem spala cca 2h v letadle a pak po 2h cesty taxíkem poznala mou novou kapelu v "Northamptonu" se kterou jsme od 12h začali hned zkoušet.

Zkoušky probíhaly každý den ve studiu cca od 11 do 17/18 h. podle toho, jak bylo třeba.

Agentura nám pronajala klasický airbnb domeček, kde dole byla kuchyň, obývák se stolem na jídlo, televize s Netflixem, nahoře 3 pokoje a koupelna s toaletou. Vše bylo hezké a moderní, cca 10 min. od studia i obchodů. Měli jsme takový trojúhelník ubytování, studio a obchody, nebo restaurace, která byla na stejné ulici a kam jsme někdy večer zašli na večeři, kulečník, nebo pivo za 5 liber. Po 10 dnech mí kolegové z UK odjeli od středy do neděle zpět domů a já zůstala v jiném domečku, který patří agentuře do soboty v Northamptonu. Jeden den jsem využila k výletu do Londýna a v sobotu si udělala výlet taxíkem, který nabral nejdříve mě, pak našeho basistu Marka v Londýně na letišti a odvezl nás do Southamptonu na jednu noc do hotelu "Holiday Inn". Z okna jsme měla výhled už na loď, ten den tam byla jiná než naše, až ráno po probuzení jsem mohla vidět naši Venturu. Konečně vypadalo, že vše dobře dopadne a všichni se nalodíme a budeme mít na pár měsíců klid, ale to jsem se opět mýlila. Při kontrole a odevzdání všech dokumentů si všimli, že mám u jedné položky v medical dokumentu napsáno NE. Bylo to kvůli mým kontaktním čočkám, ale jelikož tam ta věta chyběla, tak mě nakonec nechtěli nechat nalodit. Byla neděle, takže najít řešení bylo o to těžší. 

Nejdříve, že nakonec na lodi zůstat můžu, ale dokument si musím udělat další přístav ve Španělsku. To bylo ale trochu nebezpečné,  protože ve Španělsku  ten den měli státní svátek a musela  bych cestovat dvě hodiny vlakem do místa z La Coruny a tak bych nemusela stihnout loď. Proto jako "bezpečnější" varianta byla vzít let do ČR, nebo někam jinam a udělat  na jistotu dokument v pondělí a do  úterý  se dostat do La Coruny, kam měla  loď namířeno. Šla jsem si tedy sbalit věci na dva dny,  protože  představa,  že  to  bude trvat déle, nebo vozit s sebou  zase dva těžké 20kg kufry  byla strašná, takže ty  jsem nechala na lodi a vypravila se taxíkem směr Londýn Heathrow letiště. Do  ruky mi dali letenku do Mnichova a já čekala na instrukce agentury. Nakonec mi během cesty agentura napsala,  že se jim podařilo domluvit doktora další den ve večerních hodinách v Bristolu, takže let nevyužiji, ale koupí mi autobus do  Bristolu. Tam jsem cestovala cca 2h a ubytovala se na mém oblíbeném hotelu "Holiday Inn". Měla jsem hezký výhled na Bristol,  ale byla jsem už tak unavená, že se mi nikam nechtělo. 

Další den ráno jsem měla v ceně i snídani, takže jsem si ji užila a počkala cca do 12h na hotelu. Ten den bylo hezké počasí, takže být venku mi nevadilo.  Prošla jsem si město a došla až ke známému mostu "Clifton Suspension Bridge", kde jsem si vychutnala výhled a pak počkala v kavárně na vyšetření.  

Když jsem došla k  panu doktorovi, byla to velká budova s velkým  krbem a historickým nádechem. Kdybych nevěděla, že jdu jen na vyšetření, připadala jsem si pomalu jak v Bílém domě, nebo na audienci v královské rodině. Méně noblesní už bylo, že jsem dostala zkumavku na moč. Nesnáším to, věděla jsem, že to přijde a tak jsem opravdu pila, ale nervozita mi nikdy nepomáhá.  

Vyšetření mělo  být  v 17h, ale  pan doktor  mě přijal skoro  až o půl 7, takže  v sedm večer, kdy jsem byla ještě v ordinaci mi už všichni nervózně psali jak to vypadá a proč jsem se ještě neozvala.  Pan doktor  byl důsledný, ale naštěstí až  na kontaktní čočky, jsem zdravá a nikdy mě  nic netrápilo, takže to šlo  rychle. Jen se někdy  zasmál mé angličtině,  když jsem mu popisovala choroby v rodině. :) 

Bylo půl osmé, já držela konečně nový medical dokument a s agenturou jsem domlouvala můj let do Španělska a cestu zpět do Londýna na letiště.  Byla jsem hladová, koupila jsem si  s sebou v místním bistru alespoň špagety, ty byly moc  dobré, jen mi dali pouze malou plastovou kávovou lžičku a tak je jíst byla mimořádná podívaná.  Ještě že v autobuse nikdo kolem mě neseděl a už byla tma.  :) ¨

Na  letišti jsem byla cca o půl 1 ráno, to znamenalo, že z terminálu už nejelo metro, které normálně jezdí a já si musela vzít  autobus cca za 4 pounds. Ten mě zavezl na můj terminál a já si koupila na zahřátí kafe v Costě a zkusila  tam přenocovat cca do 3h ráno, než nás odtud přesunuli  na normální lavičky.  Dokonce i myš tam proběhla. S brzkým ránem přišel konečně i čas na mé odbavení a odlet do Madridu. Věděla  jsem, že  mě čeká ještě  dlouhý den a tak jsem hned zkusila  usnout, alespoň na 2h. To se mi docela povedlo. V Madridu mělo letadlo trochu zpoždění, ale nakonec se mi podařilo docestovat do cílově destinace. Na letišti na nás čekal už taxikář. Nakonec jsme zjistili, že všichni tři,  co jsme spolu seděli v letadle, jdeme pracovat na stejnou loď. Potkali jsme se spolu nejen v taxi, ale i na imigračním, kde nám jen zkontrolovali pasy a pak nás už konečně pustili zpět na loď.

Po této dobrodružné cestě nás čekala měsíční plavba přes Atlantik do Karibiku, střední Ameriky a USA, ale o tom  zase příště :)